Mara Novak and Janine Schranz: Neverwhere

Mara Novak and Janine Schranz: Neverwhere

Na fotografiích se jakýkoliv trojrozměrný prostor stává pouhou fikcí. V nejlepším případě nabízí reprodukci znázornění daného prostoru, a je tedy nadvakrát vzdálenou kopií údajné reality. Tím, že umělkyně Janine Schranz a Mara Novak pracují s analogovou fotografií bez použití mezistupně fotografického aparátu, se ve svých pracích dobrovolně vzdávají tradiční honby za perfektní reprodukcí, a místo toho čerpají svou metodu i své médium z prostoru samotného.

Janine Schranz ve svých pracích aplikuje na fotografický papír foto emulzi, kterou následně nasvicuje, čímž vytváří různorodé plochy šedých odstínů. Její fotogramy evokují fotografie architektury, neboť svou, v zásadě dvourozměrnou, metodou imituje perspektivu a ztvárňuje výklenky a zákoutí imaginárního prostoru. Avšak tento dojem zůstává pouze v mysli diváka, neboť stačí jediný krok vpravo či vlevo, a tato křehká iluze se roztříští.

Mara Novak vytváří trojrozměrné makety skutečných pokojů, ve kterých jednu stěnu buduje pouze z fotografického papíru, jehož fotosensitivní stranu nechává uvnitř. Skrze „clonu” v papíru vchází do pokoje světlo, jehož lom se zaznamenává, a na fotografický papír kreslí v prostoru kolem otvoru aureolu. Výsledné archy jsou vlastně fotografiemi vnitřního prostoru této „camera obscura“ – dílo zachycuje zároveň světelnou stopu interiéru, i vnějšího prostoru.

Obě techniky ponechávají umělkyním velmi malou kontrolu nad konečným výsledkem – tím, že se vydávají napospas svému materiálu, se obě ženy cíleně distancují od své digitalizované subjektivity, a znovuobjevují jedinečnost analogického fotografického procesu.

Nika Kupyrova, kurátorka

———————————————————–

In photography, any three-dimensional space is essentially fictional. At best, it’s a replica of an image of a space – a second-degree copy of a supposed reality. Working with analogue photography without the intermediate step of a camera, Janine Schranz and Mara Novak abandon the traditional photographer’s quest for a perfect replica to use space directly as their method and their medium.

Janine Schranz applies photo emulsion on photographic paper and uses different exposure times to create varying shades of grey. Her photograms are reminiscent of architecture photography, as she uses this essentially two-dimensional method to imitate perspective and create the corners and alcoves of imaginary space. Yet a single step to the left or to the right shatters the illusion, which, after all, is only in the eyes of the beholder.

Mara Novak builds three-dimensional models of existing rooms, with photo paper installed instead of one of the room’s walls, its photosensitive side turned inwards. Through the hole in the paper the light enters the ‘room’ and penetrates the photosensitive side of the paper, so that a refraction of light produces a dark aureole around the opening. The resulting prints are, essentially, a photograph of the space inside the room-sized camera obscura – a recording of both interior and exterior.

Both techniques allow little control – with abandon to the whims of their chosen materials, the artists re-discover the singular quality of analogue photographic process from the position of a digital native.

Nika Kupyrova, curator