Ondřej Maleček

Ondřej Maleček absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (prof. P. Nešleha, prof. S. Diviš). Vzhledem ke svému předchozímu studiu má blízko k literatuře a slovesné obraznosti, především ke klasikům českého romantismu a románového místopisu (K. H. Mácha, K. Klostermann). Neoromantické ohlasy tvoří podstatnou součást jeho malířské poetiky. Melancholická přírodní zákoutí (cesty, údolí), opuštěná místa (pole, mýtiny) či dramaticky vyhraněné scenérie (noční lesy, skalní útvary) odlehčuje osobitým naivizujícím tvaroslovím. Měkká stylizace, která navozuje dojem zvětšených deníkových kreseb, směřuje k ironické distanci vůči atributům pomíjivosti (smrt, lebka, kosti), spásy (kříž, tvář, světci) či národní svébytnosti a identity (lev, prapor, vlajka).

 
Maleček otupuje vyostřené, zraňující hroty romantické nespoutanosti, nesmiřitelnosti a revoltujících nálad, aby vše přeměnil v baladistické, hořce úsměvné pohádky, které se ale nezříkají temných hlubin, odkud jsou čerpány. Jsou to legendistická poselství o místě, kde autor žije, o prostoru, který sdílí, o identitě, snech, o nenaplněných tužbách i smíření. Na jeho obrazech se zjevují noční hvozdy, ostře zalomené horské cesty, dramatická oblaka, můry, pavouci a dravci, čarovné byliny i mystické houby. Z heraldických zvířat se stávají hrozivá totemická monstra nebo naopak absurdní oživlé karikatury vyslané do prostoru (dvouocasý lev).

 
V cyklu Vlajky se Maleček vyrovnává s problematikou vymezovaného teritoria. Na „obrazy-prapory“ umisťuje nalezené předměty, přírodniny, klíčové krajinné prvky, ale i ustálené konvenční symboly (lebka se zkříženými hnáty, duha, nápisová páska). Vše je tu významově rozvolněno a odhmotněno. Z vyhraněného a nebezpečného nacionalismu 19. století se stává přátelská, táborová hra v kulisách kulturní krajiny, tajemné v její tušené skutečné paměti. Prožitý, historicky nezávazný de-kontext místa.

 
Pozoruhodné jsou Malečkovy autorské knihy, plné kresebných a citačních intervencí na pozadí vlastního rozpadu předmětu (plíseň, vlhkostní mapy, slepené stránky apod.). Sešit / deník / kniha jako médium podléhají rozpadu a zániku, ale ten lze oddálit přetvořením v artefakt, archiv plný lidských stop a gest. Maleček je tedy především malující básník, který si, někdy i potměšile hraje. Krajina, ke které se ve svém tvorbě neustále vrací, je mu pak rovinou sebeprojekce a aktem intenzivního prožitku, který lze sdílet a rozdat.

 
Petr Vaňous