Roman Havelský

Jeden z kurátorů Galerie Ferdinanda Baumana mě požádal, abych napsal text k výstavě mrtvého bezdomovce. Po krátké úvaze mě napadly jenom dva možné důvody, proč oslovil zrovna mě. Za prvé jsem už půl roku bez práce a za druhé si mu občas postěžuju, že mám doma zimu. Později se ukázalo, že tím neznámým bezdomovcem, který na sklonku svého života přespával a maloval v pasáži, kde je v současné době i zmiňovaná galerie, měl být Roman Havelský.

Po zadání jména do internetového vyhledavače jsem zjistil, že Roman Havelský byl docela známý malíř, kterého zastupuje soukromá galerie Art Zeman z Moravského Berouna. Nebyl to tedy jenom neznámý bezdomovec, ale podle internetových stránek galerie Art Zeman dokonce nebyl ani mrtvý(!). Na stránkách jsem se dočetl, že Havelský se narodil v roce 1965 a původním povoláním byl truhlář. Koncem osmdesátých let pracoval v divadle, konkrétně v Činoherním klubu, v Laterně Magice a později v České televizi. Začátkem devadesátých let se živil jako malíř patinér výrobou filmových kulis. V polovině devadesátých let začal podnikat v oboru atypický design. Co to přesně tenkrát znamenalo, se můžeme jen dohadovat, každopádně toho Havelský po dvou letech zanechal. Do roku 2001 se věnoval výzdobě interiérů. Co se s ním dělo dál, se už na těchto stránkách, které vznikly v roce 2005, nedozvíme. Poslední informací kterou jsem našel je, že v současnosti se věnuje charitativní činnosti. O životě na ulici nikde ani zmínka. Zajímavé je, že i za těchto nepříznivých podmínek a bez prostředků Roman Havelský stále tvořil.

Na jeho obrazech na první pohled zaujme rukopis, který by se dal asi nejjednodušeji definovat jako absence jakéhokoliv rukopisu. Vedle naivismu a pokusů o realismus, se objevují kubistická zátiší, expresionismus, surrealismus, lyrická abstrakce, gestická malba a monotypy. Přehlídka uměleckých stylů dvacátého století, novodobé dějiny malířství v kostce – Picasso, Braque, Kubišta, Šíma, Rouault a celá řada dalších. Položka číslo 165 s názvem Aerobik je dokonce docela věrnou citací jednoho díla Egona Schieleho (pokud ovšem vyloučíme možnost, že se jedná o nepovedené falzum). Pod číslem 182 se skrývá další menší záhada, obraz s názvem Bezdomovec. Kromě samotného názvu zarazí i fakt, že se jedná o téměř identickou, pouze zrcadlově obrácenou verzi obrazu číslo 187 s názvem Uklízečka. Bohužel, na webových stránkách u obou obrazů chybí rok vzniku, jejich cena je však stejná.

Byl malíř Roman Havelský opravdu tím mrtvým bezdomovcem? Podobnou otázku řešil hlavní hrdina televizního seriálu Sherlock, když ve třetím dílu druhé série zjistil, že Moriarty je ve skutečnosti herec, kterého si sám najal, aby představoval jeho úhlavního nepřítele. Nepříjemná situace.

Jiří Havlíček