„Co chceš vůbec říct třeba právě k věci tak všudypřítomný a mnohovrstevnatý, jako je nakloněná rovina, nebo o jinejch podobnejch věcech? Obecně se to dá asi nějak definovat a fyzikálně popsat, ale že by dávalo smysl pokoušet se o nějakou interpretaci, mi přijde úplně lichý. Zjevně pořád trpíme nutkavou tendencí přistupovat bezmála ke všemu jako ke znaku, totiž k něčemu, co něco znamená, tudíž to můžem nějak vykládat, nebo je to přinejmenším nějak namočený do vztahu mezi označujícím a označovaným, za což asi podle všeho vděčíme těm kapitánům sémiotiky a sémiologie Peircemu s de Saussurem. Zlobit se kvůli tomu na ně není fér, jim asi nelze nic vyčítat, jen je dobrý nezapomínat, že některý věci a možná i některý umělecký díla, jsou vysoko nad naším skvělym systémem znaků a každá jejich interpretace ve schématu A znamená Y, bude vždy hrubě zjednodušující, věci jen zploští, profanuje a banalizuje, a v posledku je možná i zbytečná. Co znamená strom? No…

Čímž ale vůbec nechci říct, že bysme si neměli o věcech povídat, ostatně každá mince má dvě strany, jen ne všechno je mince a ne všechno je znak. A teda bojim se, že to platí i tady o tý jistý konkrétní věci ve výloze. Jo a taky bych se klidně opřel o tu už dost letitou esej od Susan Sontágový Proti interpretaci. Tohle není nějakej obraz skutečnosti, nápodoba něčeho, ale zrovna tak přistupovat k tomu jako k nějaký výpovědi mi přijde přinejmenším zavádějící. Takže v tomto případě bych za první užitečnou věc považoval, přestat o tom uvažovat jako o umění. To je mimochodem velice osvobozující. Nebo na tom nějak trváme? Mně to tak nepřijde. No a spolu s tím tady můžem konečně přestat hledat nějakej obsah a přestat se pokoušet odhalit, co ta věc říká, co znamená a obrátit svou pozornost k tomu, co ta věc koná. O to nám tady u toho konec konců jde asi ponejvíc. A v tom okamžiku už mi přijde legitimní to zkrátka nechat na každým, jak se k tomu postaví… Říkám si, ne?“

Ferdinand Baumann byl kapitalista, stavebník a majitel nemovitostí. Pro stavbu svého činžovního a obchodní dvojdomu mezi ulicemi Štěpánskou a Ve Smečkách si vybral vskutku exkluzivního architekta, který dokázal ve formách funkcionalistické architektury vytvořit kultivovaný a luxusní pomník Baumannově investici. Byl jím Eugen Rosenberg. 

Dnešní poklidná pasáž, kterou většina procházejících spíše při zkracování si cesty jen proběhne, už natolik exkluzivním dojmem nepůsobí. Pro pozornějšího přítomného může ale připravit zajímavá setkání. Nový galerijní projekt se do tohoto zvláštního prostředí propojujícího exkluzivitu se všedností snaží přinést jinou kvalitu, která zde doposud chyběla.

Viktor Čech