Návod k použití
1. Vymaluj zeď na růžovo.
2. Prepare the five aluminum sticks centered in each frame
3. Fix each blanket to these sticks
4. Put the ground uniformly on the floor (all the floor has to be covered by the ground)
5. Arrange ceramics randomly on the ground
-----------------------------------------------------
Instructions
1. Paint roughly the wall with the pink painting
2. Každou z pěti hliníkových tyčí umísti vždy na střed okna.
3. Instaluj na ně postupně všechny závěsy.
4. Na podlahu nasyp rovnoměrně hlínu, tak aby byla úplně zakrytá.
5. Náhodně na ni rozmísti dodanou keramiku.
-----------------------------------------------------
IS REAL
Nejsem si jistý, zda jsou právě teď vhodné podmínky, abych učinil prohlášení. Mé ruce jsou spoutané a má hlava je zakrytá. Ne že bych byl vězeň, zadržený nebo kdokoli tohoto druhu. Bylo a je to přesně tak, jak to mělo být, a nezáleží na tom, kde jsem byl, jakými dveřmi jsem prošel a jaké kouzelné prahy skřiní podobné těm v Narnii jsem překročil.
Nesnesitelná lehkost, která je vyvolána skutečností, že vaše bytost musí být dostatečně lehká, aby neobtěžovala lhostejně přítomnou většinu. Místo prohlášení mohu nabídnout nějaké přiznání. Ten, kdo nepotřebuje žádný dialog, ať prosím zůstane a mlčí. Nebude to trvat dlouho.
Je velmi snadné překonat neviditelnou hranici mezi tyranem a šikanovaným chlapcem, ale člověk si musí být vědom toho, že k útlaku dochází v rozpacích a ten pak roste do ničivé valící se sněhové koule. Absence abstraktních ctností, které vás dovedli až k masakru na ostrově Pána Much. Žádná otázka, žádná odpověď. Jen otravné ticho nedělního rodinného oběda. „Máš co říct?“
Nejde mi o lásku mezi dvěma lidmi. Takové věci jsou soukromé a jsem rád, že to tak je. Jde o samotnou povahu toho každodenního nátlaku. Desatero týrání a napětí se uvolnilo, když se najednou obrátilo proti mně.
This isn’t real! Měl bych se od toho osvobodit a udělat to prohlášení. Mám právo být jiným, nikoli tiše souhlasícím, ale tím, kdo je hysterický, problematický a zranitelný a který je pohlavně nekonformní. Jsem menšina ve světě, kde většina je iluze, kterou všichni trpíme.
autorem textu je Piotr Sikora
podporujte polskou komunitu LGBT+
-----------------------------------------------------
IS REAL
I'm not sure if the conditions are right for me to make any statement right now. My hands are tied and my head is covered. Not that I'm prisoner, a detainee, or anyone of that kind it is just the way it is and it was no matter where I was, what doors I was crossing, and what magical Narnia-like closets thresholds I've passed.
The unbearable lightness of being triggered by the fact that your being has to be light enough not to bother the indifferently present majority. Instead of the statement, I can offer some sort of confession. The one that doesn't require any dialogue so please stay with me and stay silent. It won't take long.
It is very easy to pass the invisible border between the bully and the bullied boy yet one has to be aware the oppression occurs within hesitance and grows into the rolling snowball of annihilation. The abolition of abstract virtues that ashore you onto the Lord of the Flies island of carnage. No question to ask and nothing to tell. Annoying silence of the Sunday family lunch. "Do you have anything to say?"
For me, this isn't about the love between two people. Those things are private and I'm happy to keep them this way. It is about the very nature of everyday oppression. The decalogue of maltreatment and tension released when the bulk goes against me.
This isn’t real! I should be free from it and claim it this way. I have the right to be the Other and not the smooth-tongued Other but the one who is hysterical, and problematic and vulnerable and who is gender nonconforming. I'm the minority in the world where the majority is the illusion we all suffer from.
by Piotr Sikora
support Polish LGBT+ community
