Celou svou prací Martin Lukáč  odkazuje na minulé umělecké formy objevující se v období modernismu a socialistického realismu a zároveň se od nich pozorně vzdaluje. Experimentujíce  s materiály a způsoby prezentace, ovlivněn všudypřítomnou popkulturní obrazností se Lukáč ujímá Deleuzova konceptu tzv. kontrolované hysterie, kdy se umělec stává tím co vidí, zrcadlí intenzitu pocitů a impulzů prezentovaných skrze něj. Jestli se rituál malby stal univerzálním fetišem a cliché, Lukáč hledá nové cesty vyjádření, jak toto zmírnit – začíná zevnitř a spojuje výchozí emoce do definitivního gesta. 

Studie a dekonstrukce rozpoznatelných forem vedla Lukáče k analýze a vyobrazení lidských figur v  malbách. Jeho strukturované geometrické sítě jsou porovnatelné s funkcemi lidského mozku – jmenovitě vyhodnocováním, uspořádáváním, snahou o porozumění vizuální informaci, která je nám prezentována. S objekty takto rozdělenými a rozčleněnými se malba stává personifikací mapy mozku – architektonicky a subjektivně hierarchickou.

Christina Gigliotti

kurátorka galerie

Throughout his work, Martin Lukáč often references past artistic forms present in modernism and socialist realism, and attentively diverges from them. Experimenting with materials and mediums of representation, and influenced by ubiquitous pop-culture imagery, Lukáč takes on the concept of Deleuzian controlled hysteria, where the artist becomes the work, which in turn reflects the intensity of sensations and impulses present within him. If the ritual of painting has become universally fetishized and clichéd, Lukáč searches to find new ways of expression to counteract this – starting from within, and connecting the initial emotion to the final outward gesture.

The study and deconstruction of recognizable forms has also led Lukáč to the analysis and implementation of the human figure into his paintings. His structural geometric grids are comparable to the functions of the human brain – namely how we assess, organize, and endeavor to understand visual information that is presented to us. With the objects divided and compartmentalized, the painting becomes the personification of the brain’s map – architectural, and subjectively hierarchical.

Christina Gigliotti

Curator of the gallery